Problémoví lidé

31. března 2017 v 22:11 | Amarry |  uvazuju
"Mám s ním problém." "Nesnášíme se." "Tohle mě nebaví." Jakmile něco podobného slyšíme, vnímáme řečníka jako pesimistu nebo při nejmenším jako silně negativního člověka. Podvědomě se od takových lidí distancujeme, protože si myslíme, že se s nimi nebudeme cítit dobře. V některých kolektivech se jim říká "problémoví lidé". Proč tak snadno odsuzujeme ostatní lidi? Jedná se skutečně o takový problém?



Klasický případ z místní hromadné dopravy. Sedím poklidně na svém místě a nastoupí nerudný důchodce. Autobus se ani nestačí rozjet, za to promluvy dotyčného už se rozjíždějí na plné obrátky. Ta sedačka je moc tvrdá, okno špinavé, lidé kolem nezdvořilí, řidič nosí nepadnoucí košili, celý dopravní prostředek se třese...

Stačí pár minut a z takového člověka máme hlavu jako pátrací balón. Uděláme si na něho obrázek a jsme přesvědčeni, že s takovým negativním mrzoutem nechceme nic mít. V tu chvíli bychom si však měli uvědomit pár věcí.
  • "problémy" se tvoří jen v hlavě daného člověka
  • nejsme povinni si podobné názory přisvojovat
  • i mrzutý člověk může být milý
  • negativní názory jsou potřeba, abychom dali okolí najevo, co nechceme
Zvláště poslední bod bych rozvinula. Optimismus je důležitý, já sama si bez něj život neumím představit. Pokud ovšem chceme vyjádřit svůj názor, ukázat okolí své hranice, své požadavky, musíme umět říkat NE. Ne tohle se mi nelíbí, tohle nechci.

Čeho je moc, toho je příliš. Ale umění vyjádřit své potřeby a touhy ne každý umí. Proto, stojí-li stížnosti na reálném základu, nemusí se hned jednat o prudiče vyhledávajícího problémy. Ne každý nastupuje do MHD s tím, aby nám zkazil den...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama