22. Kapitola - Útok

30. dubna 2017 v 22:07 | Amarry |  misenci
Kdo se dobývá brzy ráno do sklepa? Co se dělo v noci na internátu? Proč si ředitelka přeje mluvit s Carlissou?



22. KAPITOLA - ÚTOK
Odemkla jsem Jettovu klec. Bušení neustávalo. Společně jsme přešli k vratům a otevřeli je. Mezi futry stála vychovatelka. Dle vztyčené pěsti připravena pokračovat v třískání.
"Pane Blacku! Slečno Monatová!" Přes její tvář přeletěly rozpaky, lítost a smysl pro autoritu.
"Dobré ráno. Děje se něco?"
Její pohled by dal za všechna slova světa.
"Tak co se stalo?!"
Jett mlčky pozoroval vychovatelku.
"Teď ne. Vhodněji vám to vysvětlí paní ředitelka. Běžte prosím ihned za ní. Z ranní výuky jste byla omluvena. Obávám se, že by to pro vás mohl být šok."
Otřásla jsem se. Ovládl mne strach. Bez rozloučení jsem odtamtud vypálila.
"A vy, pane Blacku, půjdete se mnou. Neměl jste právo tu dívku brát s sebou. A podle toho budou vážné důsledky vašeho činu."

Vešla jsem do ředitelny. Paní Addisonová si mě vážně prohlížela. A já si uvědomila, že je něco moc a moc špatně.
"Dobrý den."
"Dobré ráno, Carlisso."
Její důvěrné oslovení mě utvrdilo v předchozích obavách. Usadila jsem do protějšího křesla a nabídla si sušenku z ošatky.
"Měla byste něco vědět," pokračovala.
"A to?"
"Předchozí noc, v době vaší nepřítomnosti, se stala nemilá událost. Pan Kamden se nepohodl s panem Jabarim. Později jím byl zbit. Našli jsme ho ve velmi špatném stavu. Byl okamžitě převezen do nemocnice. Měla byste vědět, že je na tom opravdu zle."
"To si ze mě děláte srandu! A kde je Gifre teď?" Nemohla jsem tomu uvěřit.

"Jak jste jen mohl porušit dohodu? Ohrozil jste nejen ji, ale i ostatní. Sám víte, že se po proměně nedokážete ovládat. Musí to skončit! Buď budete respektovat zdejší pravidla, nebo budete vyloučen. Je to jasné? Už se to nikdy nesmí opakovat!"
"Ano, paní."
"Víte přece, že jsme vás sem nechtěli přijmout. Važte si toho."
"Ano, paní."
"O trestu si promluvíme s paní ředitelkou. Zatím můžete jít."
"Jistě." Jett se rozloučil a odešel.

Ředitelka mi nic neřekla a poslala mě na internát. Chtěla jsem najít Coultera a říct mu, co se stalo. Ale místo toho...
"V noci jsi nebyla na internátu."
"Ne, nebyla," odsekla jsem a otočila se k odchodu.
"Byla bys tak laskavá?!" Skelly mě chytil za zápěstí.
"Au! Skelly, to bolí! Pusť mě!" Snažila jsem se z jeho sevření vymanit, ale marně. Upíral na mě zlostný pohled.
"Tak kdes byla?!"
Třásla se mi brada. Jen s těží jsem potlačovala slzy. "Nic ti neřeknu... Slyšíš? Nic!"
Vztekle mě pustil. "Jak myslíš!"
Prudce mě odstrčil. Zavrávorala jsem. Nechala jsem emoce vyjít na povrch. Slzy mi stékaly po tvářích.
Doběhla jsem do svého pokoje. Rozhodla jsem se, že Coulterovi napíšu email. Nechtěla jsem nikoho vidět. Pomalu mi docházelo, co se opravdu stalo. Cítila jsem se zoufalá. Skellyho scéna na chodbě tomu příliš nepomohla. A fakt, že to celé má na svědomí Gifre, mi na náladě taky nepřidalo.
Položila jsem ruce na klávesnici. Pohled mi padl na moje rudá zápěstí. Povzdechla jsem si.
ODESLAT.
Hlavou mi proběhla myšlenka. Jak byl Gifre potrestán za svůj čin?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama