1. Kapitola - Nejsi jako my

3. dubna 2017 v 16:43 | Amarry |  misenci
Jsme jako lidé skutečně jediný žijící druh na zemi nebo jsou mezi námi i jiné druhy? Co když se mezi námi pohybují míšenci se zvláštním nadáním?


1. KAPITOLA - NEJSI JAKO MY
Seděla jsem u otevřeného okna a toulala se v myšlenkách. Zase se to stalo. Nedokázala jsem od toho odpoutat mysl. Kdybych se raději soustředila...
"Slečno Monatová, znáte odpověď?"
Zmateně jsem zamrkala a rozhlédla se po třídě. Několik párů očí si mě posměšně prohlíželo. Očekávala jsem podobnou reakci. Ani dnes Gifre a jeho partička nezklamali. Jasně mi dávali najevo, že nejsem jako oni. A měli pravdu...
"Ááá zase nedává pozor. To bude asi nějakej úkol navíc!"
"Pane Jabari! Uklidněte se prosím, ano?"
Unikl mi otrávený povzdech.
"Slečno Monatová! To snad není možné. Nechte si ty výrazy. Nejen, že nedáváte pozor, ale ještě se tu na mě pitvoříte!"
"Copak to nikdo nevidíte? Měla vizi sakra!" V první lavici se postavil Cliry. Nízký kluk, trochu podivín. Syn člověka a trola. Můj kámoš.
Výraz učitelky se změnil během vteřiny na vřelý až přeslazený. Chtělo se mi z toho zvracet. Jediná podmínka mého pobytu na škole, jsou moje vize. Jinak odsud nejspíš padám. A já nemám kam... Cliry mi zase zachránil krk.
"To jste měla říct Carlisso. Nezlobila bych se, já..."
"Jak zněla otázka?" přerušila jsem vodopád sladkých řečiček.
"Jak zareagujete na ulici plné lidí, jestliže vás něco rozzuří?"
"Zachovám chladnou hlavu a nebudu po lidech vrhat auta..." zabručela jsem v odpověď.
Pár lidí se uchechtlo.
"Ano, máte pravdu."
A v tu chvíli moje pozornost odplula daleko od téhle šílené reality. Nikdy jsem nelitovala, že jsem se sem dostala, ale ani to nebylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jiná tady, jiná mezi běžnými lidmi. Pravděpodobně jsem míšenec, ale spousta lidí tady si to nemyslí. A přesto mezi běžnými lidmi být nemůžu... Děly se šílené věci, které jsem způsobila a nedokázala je ovládat...
Nikdo neví, jak k tomu došlo, ale každý z nás tady oplývá jiným umem. Pochytili jsme různé vlastnosti a schopnosti po svých rodičích, které ani většina z nás nezná. Problém je, že ostatní vědí, kdo byli jejich rodiče. Já to nevím. Moje dovednosti se projevují zcela náhodně a ještě stále jsem po dvou letech středobodem dohad a pátrání. Ani učitelé nevědí, co se mnou. Ale snažím se. Snažím se porozumět sobě i ostatním.
Zvonek. Balím si příručku Sebeovládání pro pokročilé a mizím ze třídy dřív než...
"Copak to tu máme? Rádoby čarodějku a jejího tupýho kámoše!"
Ohlédla jsem se s nuceným klidem ve tváři. "Co pro tebe můžu udělat, Aericu?"
On a dalších šest lidí se děsivě zašklebilo a já měla tu čest spatřit ostré tesáky Aerica Coreyho...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. dubna 2017 v 16:56 | Reagovat

Parádní povídka!!

2 Amarry Amarry | Web | 3. dubna 2017 v 16:56 | Reagovat

[1]: Děkuju

3 Johnny Johnny | Web | 4. dubna 2017 v 20:04 | Reagovat

Svet, v ktorom majú fantasy bytosti deti s ľuďmi a tie deti majú problémy začleniť sa do spoločnosti? :-D to vyzerá sľubne

4 Amarry Amarry | Web | 4. dubna 2017 v 20:46 | Reagovat

[3]: Snad to nezklame. I já se dějem nechávám překvapit s každým novým řádkem.

5 rainorchid rainorchid | Web | Neděle v 23:18 | Reagovat

No toto, pekne 8-)

6 Amarry Amarry | Pondělí v 8:30 | Reagovat

[5]: Děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama