10. Kapitola - Koupelna

12. dubna 2017 v 10:49 | Amarry |  Míšenci
10. KAPITOLA - KOUPELNA
Zpáteční cesta se neskutečně táhla. Třásla jsem se. Každou chvíli jsem psala Clirymu SMSku.
Jenže po páté zprávě už neodepsal. Neklidně jsem podupávala nohou. Nedalo se to vydržet. Zbývala ještě půlhodina, než jsme měli překročit pozemky školy.
"Uklidni se. Bude to v pořádku."
Ohlédla jsem se. Copatá polohobitka se na mě povzbudivě usmála.
"Díky. Já... mrzí mě, že jsi ztratila Baileeho."
Pokývala hlavou a setkala se pohledem s mýma očima.
Au. Chytila jsem se za hlavu. Třeštila. Bolela a pálila. Jediná pociťovaná emoce byl smutek. Chtělo se mi brečet, křičet. Deprese mě ubíjela. Nevěděla jsem co se sebou.
"Jsi v pořádku?"
Na rameni mi přistála drobná horká dlaň. To mě od ní odpoutalo.
"Jo, jasně." Měla jsem v hlavě zmatek. Zase jsem to nedokázala ovlivnit. Nechtěně jsem na sebe přenesla emoce někoho jiného.
Autobus zastavil. Vypálila jsem z něj a řítila se na internát. Někteří míšenci dusali za mnou.
"Cliry!"
Uháněla jsem do prvního poschodí.
"Cliry!"
Spolužáci mě zvědavě pozorovali. Někteří se uchechtávali.
"Pomozte mi někdo!"
Zarazila jsem se. Hlas patřil Bayouovi Marcimu.
Nehledě na předchozí malér, rozběhla jsem se na toalety v prvním patře.
Prudce jsem zastavila mezi dveřmi. Mlčela jsem a zírala na scénu před sebou. Bayou shlížel na postavu u svých nohou.
"Co se to tady..." Vychovatelka se procpala skrze dav. Hlas jí odumřel na rtech.
Štíhlá postava na podlaze ležela nehnutě a nedýchala. Jindy snědá tvář měla stejně bělostnou barvu jako obložení koupelny. Poloelfka naplnila poschodí svým jekotem.
"Okamžitě všichni odejděte. ODEJDĚTE!" Vychovatelka vyháněla míšence z koupelny. S hlasitým šumem se ostatní trousili do svých pokojů.
Otálela jsem. Postávala jsem pod schody a lapala po dechu. Cítila jsem paniku, strach a zmatek lidí kolem. Nedalo se to vydržet. Působilo to na mě a já to nedokázala zastavit. Jako v tom autobuse...
Bayou našel Aerica. Ta myšlenka přeťala emoce proudící do mého nitra.
"Bože..." V krku jsem měla jako na Sahaře. Z hrdla mi místo hlasu vycházely ochraptělé zvuky.
"Slečno Monatová, měla byste jít," vychovatelka zamykala koupelnu a spěchala ven.
"Jasně..." zaskuhrala jsem a propadla kašli.
Když odešla, z pokoje vyšel Bayou.
"Počkej!" hlas se mi vrátil.
Ohlédl se. Svým typicky pomalým krokem se došoural ke mně.
"Tys ho našel?"
Přikývl. "Už jsem nemohl nic udělat."
Nevěděla jsem, co na to říct. Všudy vířící emoce mnou otřásly. Nemohla jsem se soustředit. Proč jsem to neviděla?
Bayou si prohrábl dlouhé vlnité vlasy a odebral se pryč.
Zabořila jsem pohled do rudého koberce s vyšlapanou uličkou uprostřed. Zůstala jsem sama. Pomalu jsem se sesunula k zemi. Co se to tu děje? Na Cliryho jsem úplně zapomněla. Zabořila jsem ruku do kapsy a vylovila mobil.
PRIJD DO PARKU. CARLI
Svítilo slunce, ptáci v korunách javorů zpívali. Byl by to tak krásný den, kdyby...
Opřela jsem se zády o kmen a čekala na Cliryho. Uslyšela jsem kroky a vzhlédla. Příchozí však nebyl Cliry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama