12. Kapitola - Email

17. dubna 2017 v 20:48 | Amarry |  misenci
Změní něco útěk z výuky? Jak se situace vyvine dál? Druhá smrt studenta už nemůže být náhoda.



12. KAPITOLA - EMAIL
Pokojem se rozléhaly tóny Johna Lee Hookera. S nohama nahoře jsem si poklepávala do rytmu a naprosto ignorovala fakt, že bych měla být na hodině. Nechtělo se mi poslouchat kecy o rodině, nechtělo se mi poslouchat výuku, nechtělo se mi poslouchat povzbuzující proslovy. Užívala jsem si téhle chvíle a nehodlala se jí jen tak vzdát.
Líbezný hlas a dokonalý zvuk kytary přehlušilo pípnutí emailu. Otráveně jsem stopnula hudbu a otočila se k notebooku.


Vůbec se mi tam nechtělo. Měla jsem tušení, o jakou událost půjde. Z emailu jsem cítila psychické rozpoložení ředitelky, když zprávu psala. Na schůzku se mi chtělo o to méně.
Vrátila jsem se k poslechu. Užívala jsem si každičké prohrábnutí strun. Cítila jsem se dokonale uvolněná. Vzpomínala jsem na nedělní odpoledne, kdy jsme s babičkou seděly v obrovském křesle a na gramofonu poslouchaly jazz a blues. Byla to taková naše tradice.
Po skončení písně Dimples jsem se vrátila k emailu.

"DŮLEŽITÉ - AERIC COREY"

Překvapeně jsem zírala na nadpis neotevřené zprávy. Neměla jsem tušení, že mi Aeric psal. Jak je to dlouho? Čtyři dny. Ovládalo mě zmatení. Psal mi v době, kdy byl s otcem pryč. Náhle jsem si nebyla jistá, zda chci email vůbec otevřít. Ale zvědavost mě přemohla.

"Mrzí mě, že jsem ti dělal ze života peklo. Teď po mně někdo jde a vyhrožuje mi. Vím, že ty to nejsi. Odpusť mi prosím všechno, co jsem prováděl tobě i Clirymu Kamdenovi. To, co se stalo Baileemu, mně je líto, ale nemohl jsem nic dělat... Aeric Corey."

Přečetla jsem si text hned několikrát. A přesto jsem zírala s pusou dokořán neschopna rozumného uvažování.
Z dalších myšlenek mě vyrušilo zaklepání.
"Carlisso! To jsem já!"
"Cliry! Co děláš tady na patře?" Prohlížela jsem si unaveně vyhlížejícího polotrola postávajícího na prahu mého pokoje.
"Odpadla nám poslední hodina. Pojď na oběd. Probereme ten email."
"Takže ti taky přišel?"
Přikývl a otočil se k odchodu. Natáhla jsem se pro mikinu a následovala ho.
V jídelně bylo těžké dělat, že se nic nestalo. Naštěstí se většina osazenstva zabrala do debaty o večerním setkání s ředitelkou, a tak jsem byla pozornosti ušetřena - prozatím.
Od doby, kdy jsem s Clirym pořádně mluvila, uplynula snad celá věčnost. Stejně nenápadně, jako jsme přišli, jsme i odešli a zamířili do zahrad.
Vyprávěli jsem si své poznatky z poslední doby na škole. Shodli jsme se na podezřelých okolnostech, ale ani jednoho z nás nenapadlo, jak se proti tomu bránit.
"Bojím se, že příští terč budeš ty."
Pobaveně se zasmál a odmávnul to rukou. "Od chvíle, co Aeric není, mám svatej klid!"
Znělo to drsně, ale měl pravdu. Situace se v tomhle případě urovnala.
Čas v zahradách plynul neskutečně rychle. Blížila se večeře a s ní i setkání s ředitelkou.
Vešli jsme rozevřenými dveřmi do jídelny. Dění uvnitř mě šokovalo...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama