13. Kapitola - Rvačka

18. dubna 2017 v 19:17 | Amarry |  Míšenci

13. KAPITOLA - RVAČKA
Nikdo nevečeřel. I přesto, že zbývala více jak hodina času, míšenci postávali v hloučkách a tlumeně diskutovali. Jídlo leželo na stole nedotčené.
První, kdo k nám obrátil pohled, byl Skelly.
"Hele! To je náš tupoň a čarodějka!"
Acwel Hugh a pár dalších se zasmálo.
"Nech toho!" Skelly se prudce otočil k Gifremu.
Mezitím jsem poklidně přešla až k nim. Cliry mi byl v patách a držel se za mnou. Naneštěstí ti pitomci tlachali u pultu s večeří.
"Vidím, že ses po smrti Aerica oklepal rychle." Bez zájmu jsem ho odstrčila ramenem a nabrala si ovoce.
"Ale Monatová, nebuď taková..." Gifre se postavil těsně za mě. Cítila jsem jeho tělo na svých zádech. Dech mě šimral na krku. Ani jsem se nepohnula.
"Nech ji bejt!" zavrčel hlas.
"A proč bych měl?"
"Protože jsem to řekl!"
Pohrdlivé uchechtnutí. "Jsi směšnej."
Vtom se Gifreho tělo odlepilo od mého. Rychle. Prudce. Ozvala se rána. Několik židlí se převrátilo a stůl se skřípěním odcestoval do středu jídelny. Všichni zmlkli.
"ŘEKL-JSEM-ABYS-JI-NECHAL-NA-POKOJI!"
Zírala jsem s pusou dokořán na Skellyho. Třásl se vztekem. Ruce zatínal v pěst. Upřeně pozoroval Gifreho. Poloelf se sbíral ze země a sledoval ho stejně rozzuřeným pohledem.
"To sis dovolil moc!" vyštěkl.
Skelly si svlékl mikinu. "Tak mi to pojď vysvětlit, ty srabe!"
Gifre se rozběhl proti němu. Z kapsy džínů vytáhl boxer. Ohnal se po Skellym. Mířil na tvář. Tmavovlasý mladík se uhnul a podkopnul mu nohy. Gifre se znovu rozplácl na podlaze.
Míšenci začali nadšeně skandovat. "BOJ! BOJ! BOJ! BOJ! BOJ!"
A já je chápala. Rvačka mezi poloelfy byla vzácností.
"Nechte toho, kluci!" Nechtěla jsem, aby se rvali. Ale asi jsem byla jediná, kdo tento postoj sdílel.
"Konečně ten parchant dostane do tlamy!"
Překvapeně jsem se ohlédla. Cliry se usmíval od ucha k uchu.
Gifre po třetí přistál na zemi. Skelly mu uštědřil ránu do nosu. Na podlahu ukápla trocha krve. Nižší z mladíků to však nevzdával. Znovu se vyškrábal na nohy. Tentokrát s většími obtížemi. Obcházel kolem protivníka. Prolupával si klouby na prstech. Rozběhl se a nabral Skellyho ramenem. Dav ustoupil, když oba proletěli kolem. S hlasitým zaduněním se svalili na druhé straně jídelny.
S nevolí jsem tomu všemu přihlížela. Zahlodal ve mně strach. Kam až chtějí zajít? Gifre mi byl ukradený. Bála jsem se o Skellyho.
Rudých kapek přibývalo. Ani jeden z nich se nesnažil postavit na nohy. Když to zkusil, druhý ho ihned stáhl zpátky. Převalovali se a nadávali si. Skandování přihlížejících nebralo konce. Teď se však změnilo na povzbuzování toho, kdo zrovna získával převahu. Ostatní, asi stejně jako já, zřejmě toužili po konci toho všeho.
Všechny ty emoce na mne doléhaly jako těžká peřina. Strach, vztek, vypětí a touha po pomstě. Nedokázala jsem se tomu ubránit. Míšenci jako by na mě svoje pocity vrhali a já je chytala s otevřenou náručí. Cítila jsem se strašně slabá. Bylo toho moc. Když v tom...
"DOST!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama