14. Kapitola - Nováček

20. dubna 2017 v 21:28 | Amarry |  misenci
Jak se vyvine už tak vyhrocená situace dál? Bude muset být škola zrušena?



14. KAPITOLA - NOVÁČEK
Nadskočila jsem leknutím. Emoce ze mě sklouzly a rozplynuly se. Všichni utichli, Skelly a Gifre se na okamžik přestali bít. Ve dveřích stála paní Addisonová.
"V téhle době? Opravdu vám to za to stojí? Pane Jabari, smím vám připomenout, že poslední oběť byla váš přítel?"
Gifre odstrčil Skellyho a ten zůstal ležet na zemi. Nižší z mladíků se vyškrábal na nohy a otřel si nos. Na rukávu mu utkvěla červená šmouha. Ostatní se pomalu odšourali ke svým místům. Někteří se zastavili pro večeři.
Černovlasý poloelf stále ležel v rohu místnosti. I Cliry už se přemístil ke stolu.
"Tak se zvedej." Sklonila jsem se nad Skellym a natáhla k němu ruku.
"Joo dík." Svalil se na první židli a stále ztěžka oddechoval. Na tváři se mu modralo budoucí podbarvení obličeje.
Posadila jsem se vedle a vrátila mu mikinu.
Když se dění v jídelně konečně uklidnilo, ředitelka předstoupila vpřed. Urovnala si límeček a odkašlala si. Cítila jsem její nejistotu a nevědomky jsem začala třást nohou.
"Domnívám se, že spousta z vás nemá úplně jasnou představu o tom, co vám chci povědět. Dovolte mi, abych pro začátek jen nastínila cíl tohoto setkání." Upila si vody a pokračovala: "V první řadě bych ráda promluvila ke všem, kdo ztratili přítele a kamaráda Aerica Coreyho. Též jsme se v nedávné době museli rozloučit s naším drahým Baileem Andersonem, který nás nenadále opustil..." Odmlčela se, jako by hledala správná slova.
"Skutečně mě mrzí, co se oběma stalo, ale životy jim to bohužel nevrátí. Proto, ač nerada musím přejít k dalšímu bodu svého projevu. Dle dostupných důkazů je jisté, že obě úmrtí vznikla cizím zaviněním. Je proto velice důležité, abyste byli opatrní. Všichni. Nechoďte nikde sami. Dokud se nám nepodaří zvládnout tuto situaci, je nutné, abyste si zajistili co největší bezpečí. Neopouštějte pozemky školy, netoulejte se v noci venku."
V jídelně to zašumělo. Já jen tupě zírala do země. Takže se vrah může potloukat mezi námi...
"Tiše prosím!"
Vzhlédla jsem. Uvědomila jsem si, že vyjádření ještě neskončilo.
"Dále bych ráda zmínila fakt, že výsledky některých z vás se poslední dobou horší. Uvědomte si, že tady nejde o známky. Nejsme tu žádné gymnázium. Vy se tu učíte ovládat a zdokonalovat své schopnosti. Nikdo jiný to za vás neudělá."
"Jen to?"
Otázka proletěla jídelnou.
"Prosím?" ředitelka přešlápla.
V poslední řadě se postavila poloelfka. "Opravdu tu jsme jen kvůli našim schopnostem? Teta mi říkala, že jsme tu proto, abychom se chránili před lovci, kteří nás chtějí zničit, a že když jsme tady, lidi tam venku jsou chráněni před námi."
Místnost ztichla a ředitelka zůstala stát v němém úžasu. Otevřela pusu a zase ji zavřela.
"Takže je to pravda," poznamenal do ticha Cliry.
"Ano... Fakt je ten, že vaše umístění tady je dokonalým kompromisem pro všechny..."
Když nikdo nic neříkal, paní Addisonová považovala otázku za uzavřenou a pokračovala: "Tak tedy... Další téma, co jsem s vámi chtěla probrat je výslech policie. Vzhldem k druhému incidentu se bude policie zajímat o vás a vaše činnosti během těchto událostí. Bude třeba, abyste jim co nejpřesněji a pravdivě odpovídali. Snad dokáží tyto nepříjemnosti brzy vyřešit. S tím souvisí pohřeb. Pan Corey si přeje syna pochovat v jejich rodinné hrobce, a proto se pohřeb nebude konat veřejně, jako tomu bývalo zvykem jindy. Zvaní dostanou pozvánku v písemné formě."
Míšensi pokývali hlavami.
"A nakonec přijetí nového studenta."
Dav zahlučel. Většina kříženců pozvedla zraky.
"Tiše prosím! Jde o to, že takového míšence jsme tu několik let neměli. Je poněkud... odlišný."
V duchu jsem pocítila naději. Někdo jako já?
"A kdo to bude, paní ředitelko?"
"Vlkodlak."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama