3. Kapitola - Kresba

4. dubna 2017 v 19:48 | Amarry |  misenci
Co všechno způsobí jedna nevědomky stvořená kresba? Proč Bailee Anderson skončil na druhé straně?



3. KAPITOLA - KRESBA
Civěla jsem na ředitelku neschopná slova. Co jsem měla říct? Je mi to líto, omlouvám se, já to nevěděla? Byla by to lež jako věž. Já ho ale varovala! Jo, to mu určitě teď pomůže...
Asi jsem mlčela dlouho. Paní Addisonová na mě znepokojeně pohlížela přes obroučky svých rudých brýlí. "Jste jediná, kdo ví, co se tam opravdu stalo."
"Já?"
Přikývla.
"Vy věříte mým vizím?"
"Kdybych jim nevěřila, nejste na této škole."
"Ale..."
Její pohled ztvrdnul. "Zároveň musím zmínit, že jste hlavní podezřelá. Pokud jste vraha neviděla ve své vizi..."
Otevřela jsem pusu a chtěla oponovat. Zarazila jsem se v půlce slova. "Jak víte, že to byla vražda? Nikomu jsem neřekla, co jsem viděla."
Ředitelka ze zásuvky vytáhla list papíru. "Nakreslila jste to."
Zmateně jsem kresbu převzala a prohlížela si ji. Obrázek jsem poznala. Byl načmárán v rychlosti mou propiskou a mou rukou. Problém byl, že jsem si to nepamatovala.
Zkoumala jsem načrtnuté zábradlí, mohutnou postavu Baileeho letícího přes a temnou postavu v kápi za ním.
"Nevím, kdo to udělal. Neviděla jsem tvář," vrátila jsem jí kresbu.
Pokývala hlavou. "Pak bohužel platí to, co jsem řekla před chvílí..."
"Ale paní ředitelko! Já to nebyla! Jen jsem věděla, že se to stane. Ale varovala jsem ho. A stejně tam šel!"
"Ehm, ehm."
Nadskočila jsem. Až teď jsem si všimla muže v rohu pracovny.
"Dobrý den," zahučela jsem.
"Víte, slečno Monatová, pokud jste o své vizi nikomu neřekla a vražda se stala přesně tak, jak jste popsala na obrázku, je velice nepravděpodobné, že by to spáchal někdo jiný."
Zalapala jsem po dechu. Co se to na mě snaží hodit?
"Vždyť já ani nevím, že ten obrázek vznikl!"
"A jak se sem podle vás dostal?" opáčil muž. Pěkně mě štval. Kdo si sakra myslí, že je?
"Aeric Corey ho přinesl." To byla ředitelka.
"Podaří-li se vám najít pachatele, budete očištěna, do té doby navrhuju, paní ředitelko, vyloučení..."
"Co..." paní Addisonová mě umlčela mávnutím ruky.
"To nepřipadá v úvahu, Corey! To děvče nemůže být vyloučeno. Je nebezpečné, aby někdo jako ona pobíhal mezi lidmi. Vzpomeňte si, co se dělo, než sem přišla."
I já si na to vzpomínala. Až moc dobře... A tenhle chlápek je otec Aerica? To vysvětluje jeho šokovaný výraz. Nechápala jsem, co tady chce.
"Slečno Monatová, poslouchejte."
Zamračila jsem se na ředitelku.
"Prozatím vám uděluji podmínečné vyloučení. Věc už byla předána policii. Věřím, že se vše brzy objasní."
"Ale nevěříte v mou nevinu."
"Ne, to nemohu."
Když jsem vyšla z kanceláře, s dlouhým výdechem jsem se opřela o stěnu. Snažila jsem se zpracovat, co se právě stalo. Nemohla jsem uvěřit, že se to vůbec stalo. Viděla jsem něčí smrt, varovala jsem ho, dotyčný mě neposlechl a zemřel. A já jsem podezřelá?!
"V pořádku?"
Vzhlédla jsem. Skelly Kai stál opodál a zkoumavě mě pozoroval.
Musela jsem se sebrat. "Jo, jasně. V pohodě."
Kývl hlavou. "Pojď, musím ti něco ukázat."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 4. dubna 2017 v 20:11 | Reagovat

Monštrum s chápadlami... môj definitívny typ 8-)

2 Amarry Amarry | Web | 4. dubna 2017 v 20:38 | Reagovat

[1]: Musím být více tajemná. Netušila jsem, že se na to tak brzy přijde :-D

3 Chaloš Chaloš | 4. dubna 2017 v 20:41 | Reagovat

[2]:musíš, já to taky tušil že to bude to monštrum ;-)

4 Amarry Amarry | Web | 4. dubna 2017 v 20:43 | Reagovat

[3]: No to snad ne! Hned na tom zapracuju. Taková nedbalost 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama