4. Kapitola - Krev

5. dubna 2017 v 6:43 | Amarry |  Míšenci

4. KAPITOLA - KREV
Už podruhé toho dne jsem opustila školní budovu. Tentokrát zadním vchodem a v doprovodu Skellyho Kaie.
Stáli jsme na malé terase a shlíželi na jezero. Jen pár metrů pod námi se v první zahradě leskly policejní pásky.
"Co jsi mi chtěl ukázat, Skelly?"
"Na které zahradě se odehrála tvoje vize?"
Odfrkla jsem si. "Takže najednou mým vizím všichni věří?"
Zatvářil se ublíženě. "Já se ti nikdy nesmál."
Zaklonila jsem hlavu, abych mu viděla do očí. "Ale ani ses mě nikdy nezastal."
"Já...," odmávla jsem to rukou. Neměla jsem náladu na dlouhé promluvy. Přála jsem si jen vrátit se na internát.
"Myslím, že na první. Proč?"
"Ne, nic..."
"Hele, dneska fakt nemám nejlepší den. Řekni mi upřímně, co máš na srdci, a já půjdu."
Skelly vycítil moje podráždění a o krok ustoupil. "Doufal jsem, že najdu důkaz pro tvou nevinu. A na místě, že by sis možná vzpomněla na pachatele..."
Bylo mi jasné, že poslouchal za dveřmi. "Seš hodnej, děkuju. Ale nepamatuju si nic dalšího."
"Fajn."
Vyšla jsem ze školy do parku. Přeletěla jsem trávník a vydupala schody k internátu. Minula jsem přízemí s jídelnou a společenskou místností a řítila se do dalšího patra. První poschodí s klučičími ložnicemi jsem chtěla prosvištět ještě rychleji. Neobvyklá barva dveří mne však zastavila.
Zamžourala jsem na jindy sněhově bílé dveře. V okolí kliky se třpytila čerstvá krev.
Věděla jsem, že jestli mě tu chytí vychovatelka, spadnu do mnohem většího problému než vyloučení. Neměla jsem tu co dělat. Ale zvědavost byla silnější.
Stiskla jsem kliku a vešla. Bledé kachličky překrývaly rudé otisky. Na podlaze kontrastovaly kapky téže barvy. V umyvadle tekla voda. Nikoho jsem však neviděla. Nad jedním z pisoárů byl otisk dlaně.
"Haló?" Nejistě jsem se rozhlédla kolem sebe.
"Carlisso?"
"Proboha, Cliry!"
Zavřela jsem vodu a sklonila se k trosce choulící se v rohu koupelny.
"Nic mi není," pokusil se o chabý úsměv.
"To vidím," úsměv jsem opětovala a natáhla k němu ruku.
S její pomocí se vyškrábal na nohy. Třásl se. Ze rtů a nosu mu tekla krev. Vlasy se mu lepily k hlavě. Ani jsem si nechtěla domýšlet, kde se tak zmáchal. Pohled mi intuitivně padl na záchodovou mísu.
Vzala jsem ručník a namočila ho. Cliry se otřásl, když jsem ledový obklad položila za jeho krk.
"Tady se posaď a tady to drž," nařídila jsem mu.
Poslechl. Zhroutil se na plastové sedátko.
"To ti udělal Aeric Corey?"
Zavrtěl hlavou.
"Tak Acwel Hugh?" vybavila jsem si míšence hobita a člověka.
Stejná odpověď.
"Gifre Jabari snad?"
Zakroutil hlavou o něco rázněji.
"Tak kdo?"
"Nesmím ti to říct," zahuhňal. Prsty stále svíral kořen nosu.
V tu chvíli mi to došlo. "Ten hajzl!"
"Carlisso, nech to být, prosím tě."
Co jsem mohla dělat? "Fajn. A teď vstávej. Na pokoj a spát. Odpočiň si a dej se do kupy. Pověřím někoho, aby ti přinesl večeři."
Odevzdaně pokýval hlavou a odšoural se ke dveřím.
"Ale, ale! Slečna Monatová! A na pánských toaletách?"
"Já jsem jen..."
"To vysvětlíte paní ředitelce!" otočila se a zamířila do přízemí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama