5. Kapitola - Nejhorší den

5. dubna 2017 v 19:25 | Amarry |  misenci
Ohrozí hádka s ředitelkou pobyt Carlissy na škole? Co Skelly chce?



5. KAPITOLA - NEJHORŠÍ DEN
Kdyby byl Cliry v pořádku, zastal by se mě. Takhle však jen pokrčil rameny a s bolestným výrazem ve tváři se odebral do svého pokoje.

Kancelář. Už jsem to nevydržela. Ty vyčítavé a popuzené pohledy mě neskutečně dráždily. "Viděli jste tu koupelnu? Viděli jste Cliryho? Já vám říkám, že jsem šla na pokoj a našla tu krev! To jsem to měla nechat být?!"
"Přestaňte tu křičet, slečno Monatová..."
"S dovolením, paní ředitelko... Carlisso, měla jste přece povolat někoho z personálu, ne tam sama chodit. Copak neznáte řád? Jakožto žena nemáte na pánském patře co pohledávat."
Klid pana Coreyho mě rozzuřil. "A vy jste jako kdo? Nemáte právo tu do čehokoli mluvit! Jste podnikatel, ne učitel!"
Paní Addisonová se nadechovala, ale přerušila jsem ji.
"A kdybych zavolala někoho z personálu, asi vás to překvapí, ale vychovatelka je také žena!"
"Mohla jste přece zavolat mě."
"Abyste to dokončil? Celou tuhle aféru má na svědomí váš syn, Corey!" Zvedla jsem se z křesla a s třísknutím dveří opustila kancelář.

Zbývala půlhodina do zavření jídelny. Měla jsem hlad, ale mezi lidi jsem se nehrnula. Doufala jsem, že bufet bude prázdný. Po útěku z kanceláře a po dalším setkání s panem Coreym jsem neměla náladu na nic a na nikoho. Bylo mi zle. Nikomu jsem neublížila, a přesto jsem se stala podezřelou z vraždy spolužáka a z kdovíjakých aktivit na pánských toaletách. Jako by ta smrt ani nikoho nezasáhla!
"Carli!"
K mému překvapení u stolu seděl Skelly. Upíral na mě svoje smaragdové oči. Zůstal tam sám.
Nabrala jsem si jídlo a zamířila k nejvzdálenějšímu stolu. On však vstal a přisedl si.
"Co tu děláš tak pozdě?" snažil se navázat rozhovor.
"Vychna mě chytila na klučičích záchodech."
Propadl záchvatu smíchu.
Když jsem se ani neusmála, přestal.
"Skelly. Co ode mě potřebuješ? Já fakt nemám nejlepší den..."
"Jsem tu kvůli Clirymu."
Vzhlédla jsem od misky. Dožvýkala jsem sousto a polkla. "No a?"
"Vím, kdo to udělal. Mrzí mě to, Carli."
"Já to vím taky. A nezastal ses ho, co? Ani tě to nenapadlo..."
Pokrčil rameny a zíral do země.
Po několika minutách jídla jsem vstala. "Měj se."

Na schodech mě dohnal. "Počkej!"
Neobtěžovala jsem se zastavit.
"Carli!"
Ignorovala jsem to.
"Co ti je?"
"Skelly, nech mě na pokoji. Oba víme, že Aeric je pro tebe skoro svatej. Je to tvůj kámoš. Já to beru. Ráda si s tebou povídám, ale my dva nejsme kamarádi a tohle s tebou řešit nebudu."
Měla jsem pocit, že ho to trochu zasáhlo. Neunikl mi jeho zklamaný výraz.
"No jo... A jsi v pořádku?"
"Ne, nejsem. Dobrou noc, Skelly."
"Dej pozor na Aerica!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama