7. Kapitola - Nevinnost

8. dubna 2017 v 20:16 | Amarry |  Míšenci

7. KAPITOLA - NEVINNOST
Zíral na mě a neměl se k odpovědi. Nechápala jsem, co ho tak zaskočilo.
"O Coreym?" zopakoval ochraptěle.
"Jo. Byl jsi včera ve třídě, když se to stalo, ne? Jak to bylo s tou kresbou?"
Stáhl se do sebe ještě víc. Odvrátil pohled. "Já nevím! Mě se na tohle neptej!" Jeho přátelskost zmizela.
Odsedla jsem si, abych mu nechala prostor. "Měla jsem pocit, žes mi toho chtěl včera dost říct..."
"Od tý doby se dost věcí změnilo," zabručel neurčitě.
Obočí mi vyjelo vzhůru. "Co se změnilo?"
"Včera jsem mluvil s Aericem..."
"Ty taky?"
Vrhl po mně vystrašený pohled. "Byl u tebe?"
"Skelly, klid. Za mnou ne. Tak co se děje? Proč si na něho mám dávat pozor?"
Rukou si prohrábl černé vlasy. "Hele, nesmíš mě za to odsuzovat, jo?"
"Proč bych měla? Mám pocit, že po včerejšku už není moc věcí, co by mi mohly zkomplikovat život."
Asi jsem se musela nějak divně zašklebit, protože Skellyho rysy ztvrdly. Odložil míč a otočil se čelem ke mně. "Směješ se pravdě? Tak si dej pozor, aby se pravda nevysmála tobě."
Jeho náhlá změna tónu mě vyvedla z míry. "Jo, jasně."
"Aeric se včera vztekal, že jsi za ním nepřišla. Vyváděl, protože ses o tý kresbě neměla dozvědět. Pěkně ho rozzuřilo, žes našla Cliryho... A tohle je teprve začátek, Carli."
"Já věděla, že to byl on! To je takovej hajzl!"
"Nech toho." Chytil mě za ramena. "Běž za ním a vyslechni si ho. Tobě neublíží."
"A co z toho budu mít?"
"Nezmlátí Cliryho znovu."
"Tomu sám nevěříš."
Pevně se na mě podíval. "Můžeš s ním zkusit promluvit."
"K ničemu to nebude. Nenávidí mě stejně jako ostatní a z nějakýho důvodu se mi snaží udělat ze života peklo. Pohrdá ostatními. Vidí se jen v takových, jako je on sám, a v poloelfech. Jediný, co mě zajímá, je ta kresba. Myslíš, že by mohl zajít za ředitelkou a říct jí pravdu?"
Skelly se zasmál. "Tak za ním běž a zeptej se ho na to sama."
Přeměřila jsem si ho pátravým pohledem. "Proč mi pomáháš?"
Pokrčil rameny a uhnul pohledem. "Nechme to... Běž za tím Aericem."
Vstal, sebral míč a oddribloval do poloviny hřiště.

Hledala jsem Aerica snad úplně všude. Nebyl k nalezení. Nakonec jsem narazila na Gifreho Jabari.
"Zdravím, Gifre."
"Čus, Monatová."
"Nevíš, kde je Aeric?"
"To ti holka nepovim..."
Popadla jsem ho za zápěstí a prudce otočila k sobě. Šokovaně zavrávoral. "Chci vědět, kde je!"
Pobaveně se zařehtal. "Ááá tak ty chceš!"
Stáli jsme ve druhé zahradě u jezera. Jindy tu bylo krásně, ale ve společnosti Gifreho prostředí ztrácelo na půvabu.
"Není tu. Odjel s otcem pryč." Acwel Hugh se opíral o zábradlí opodál. Skoro jsem ho ani neviděla. Krátké blond vlasy se leskly na slunci.
"Díky."
Když jsem odcházela, slyšela jsem za sebou ještě rozzuřený křik Gifreho. Od Acwela to prý byla zrada. Víc jsem nezaslechla.
Jedno bylo jisté, Aeric svou nenávist vůči ostatním stupňuje a snaží se to svalit na mě. Mít tak důkazy, oznámila bych to bez váhání ředitelce... Ale takhle?
Stoupala jsem zahradami. V první zahradě stálo několik mužů v uniformě a prohlíželi si místo činu.
"Ten chlapec byl příliš mohutný... To děvče by ho nikdy samo nedokázalo přehodit přes zábradlí..."
"A tady ta stopa nepatřila oběti... A na stopu té dívky je příliš mohutná... Vznikla tu v době vraždy..."
Když si mě všimli, utichli. Jen pokývali hlavami a já pokračovala v cestě.
Ze srdce mi spadl kámen. Pokud si policie nemyslí, že jsem to spáchala já, nechá mne i ředitelka na pokoji. Vrátila jsem se k rozhovoru se Skellym. Copak se Aerica bojí? Proč se nikdy nikoho nezastane? Nikdy nevybočí z řady?
Než jsem se stihla vrátit k internátu, u školy stála ředitelka. "Slečno Monatová. Můžete na okamžik?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama