24. Kapitola - Pravda

3. května 2017 v 21:43 | Amarry |  misenci
Carli se dozví o svojí rodině. Jett díky své nehodě z mládí ví o jejím životě téměř vše. I to, co ona sama netuší. Co ale jeho vlastní problémy? Proč doopravdy přišel do školy? A jsou řeči o lovcích pravdivé?



24. KAPITOLA - PRAVDA
Zírala jsem na něho neschopná slova. "Můj táta? Tebe... Ale proč?"
"To je dlouhá historie."
"Já mám času dost."
Usmál se. "To jsem čekal."
Když jsem mlčela, rozhodl se pokračovat. "Podívej se, zas tak dobře jsme je neznal. Že muž, který mě změnil, byl tvůj otec, jsem se dozvěděl nedávno. Vím toho jen po málu."
"Co byl můj táta zač?" Vytáhla jsem ruce z kapsy mikiny a přehodila je přes kolena.
Jettova paže vystřelila vpřed. Chytil mě za ruku a přitáhl si ji k sobě. Jemný dotek mě překvapil. "Co je to?"
"Co je co?"
"Co je tohle?" Ukázal na temný náramek kolem mých zápěstí.
"Ale nic," stáhla jsem ruce zpátky.
"Nelži." Upíral na mě pohled. Ledově klidný jako vždycky. Tentokrát z něj vymizela veškerá ironie.
"Nelžu."
"Carli." Znělo to jako varování. Hleděli jsme na sebe zamračenými pohledy. Nakonec jsem uhnula a zadívala se do klína.
"Neřeknu ti víc, pokud to neřekneš ty mně."
Povzdechla jsem si. "A co s tou informací budeš dělat?"
"Nech toho, Carli."
"To byl Skelly..."
Vzhlédla jsem, protože mlčel. Pokud to bylo vůbec možné, měl oči temnější než obvykle.
"Takže se mi to nezdálo," špitl.
"Cože?"
"Ne nic. S tvým otcem jsme se potkali náhodou. Jednou v noci jsem se toulal s kámošema venku. Ten den jsem pohádal s našima a utekl z domova. Dělali jsme pitomosti. Ničili, co nám přišlo pod ruku, pili vše, co teklo, poslouchali hudbu, skákali po autech... Jeden kluk přinesl zbraň. Vyhecoval jsem ho. Byli jsme totálně na šrot. Postavil jsem se před něho a rozpažil ruce. Nazval jsem ho srabem. Nebyl srab. Vystřelil."
Pozorovala jsem ho s vytřeštěnýma očima. Fascinovalo mě to a zároveň děsilo. Otřásla jsem se.
Pokračoval: "Pamatuju si jen, jak mi kulka prolétla hrudí. Pak mám výpadek. Když jsem se probudil, stál nade mnou muž a vysvětlil mi, co se stalo. Protože kulka nebyla stříbrná, rozhodl se zachránit mě proměnou ve vlkodlaka. Díky tomu jsem přežil. Rána během chvíle srostla. Ten muž se mi představil jako Remy Monat."
"Takže byl lékař?"
"Ne tak docela. Spíš člověk s podobným nadáním jako ty, kterej měl jistý styky s potvorama, jako jsem já. Proto měl tu možnost proměnit mě. Byl jsem u něho necelej měsíc. Naučil mě všechno, co jsem mohl potřebovat. Vyprávěl mi o své rodině a o sobě."
"Co ti vyprávěl?"
"Budu upřímnej, jo?" zaváhal.
"Jasně."
"Měl manželku - člověka. Zemřela na černý kašel. Taky měl dceru. Říkal, že ji naposledy viděl jako mimino. Jmenovala se Carlissa. Když jsem se dozvěděl tvoje jméno, všechno mi začalo dávat smysl."
"Když o mně věděl, proč mě nehledal?" Nevím, co mě zasáhlo víc. Jestli smrt matky, kterou jsem neznala, nebo otec, který žije, ale nejeví o mě zájem.
"Bál se, že jsi po něm zdědila schopnosti. Mohla bys být nebezpečná. Proto se rozhodl nechat tě u babičky. Doufal, že se u tebe nic neprojeví."
"Ale projevilo."
"Proto jsi tady."
Dala jsem mu za pravdu. "A co lovci?"
"Lovci? To je jen pohádka. Žádný nejsou," Jett to lhostejně odmávl rukou.
"A kdo zabil moje spolužáky?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama