Jsem pescetariánka a nic mi nechybí

1. května 2017 v 13:21 | Amarry |  zivotnistyl
První článek, který se týká životního stylu, je o pescetariánství. Jak jsem zjistila, na českých webech to není příliš rozšířené téma. Ráda bych vás s ním seznámila a pokusím se vyvrátit nebo naopak doložit řeči, které se o tomto stravovacím způsobu vedou.




Co je to pescetarián?
Abych nezpůsobila zmatek hned zpočátku, vysvětlím, o co se vlastně jedná. Slovo pesce pochází z italštiny a znamená ryba. Pescetarián je tedy člověk, který nejí maso. Výjimku tvoří ryby a mořské plody. Další živočišné produkty jí úplně běžně.

Jak jsem se stala pescetariánkou?
K této životní etapě mého života vedla velice klikatá cesta. Už jako malá jsem maso příliš nemusela. Jediné, co jsem byla ochotná pozřít, byly uzeniny (které s masem téměř nesouvisí), kuřecí řízek a ryby. Hovězí a vepřové maso, popřípadě kachny, krůty, skopové a další druhy masa, jsem odmítala sníst. Nechutnalo mi to, dělalo se mi z toho zle. Zhruba před čtyřmi lety jsem se díky tehdejším přátelům dostala k posilování a zamilovala jsem si ho. Začala jsem se zajímat o zdravý životní styl, stravu, složení potravin, mimo jiné i o přírodní kosmetiku (o všem se zmíním v dalších článcích). Mojí hlavní složkou stravy se tedy nakonec stalo maso. Téměř denně jsem se cpala vepřovými steaky, kupovala jsem si masové konzervy kvůli počtu bílkovin a nadšeně sledovala, jak moje svaly rostou a jak je maso najednou super. Toto nadšení mi však vydrželo asi jen rok a půl. Poté se ukázalo, že posilování není úplně tou nejlepší náplní mého života a s posilováním jsem skončila. Opět jsem téměř přestala jíst maso.
Nyní je tomu asi půl roku, kdy jsem dospěla k názoru, že mi jezení masa jako takového nedělá příliš dobře. S kuřete se mi chtělo kolikrát zvracet, po dojezení mi bylo zle, neměla jsem z jídla radost. Nutila jsem se pozřít jakékoli masité sousto. Při ukousnutí jsem si vždy představovala, jak koušu do toho chudáka vepříka, který celý svůj život ležel v nevyhovujících podmínkách, jak hlodám tu krávu, která byla krmena kdoví čím, jen aby vyrostla. Zjistila jsem však, že když si občas dám rybu, je vše v pořádku. Chuť a vůně masa mi chyběla (podle mě jde jen o zvyk) a ryby to dokonale vynahrazovaly a dosud vynahrazují. A tak jsem již téměř půl roku pescetariánkou.

Jaké byly moje důvody?
  • Maso mi nikdy nechutnalo
  • Po snězení masa se mi dělalo zle
  • Cítila jsem se unavená a těžká
  • Zvířata z velkochovů trpí (více než ta na farmě chovaná)
  • Zvířata z velkochovů nemají zdravé maso
  • Připadám si jako kanibal, jím-li maso
(Nedokážu vysvětlit, proč u ryb tento pocit nesdílím.)

Mýty a domněnky "všežravých lidí" mě potkávají neustále. Jejich dotazy, šokované pohledy, nechápavé či snad pohrdavé projevy vůči mně jsou denním chlebem, mám-li jíst jinde než v kruhu rodinném. Ráda bych některé z nich uvedla a pokusím se vše vysvětlit, popřípadě vyvrátit mylné představy.

"A co ty teda jako jíš? Musíš mít omezenej jídelníček!"
Velice častá otázka. A jak byli sousedé překvapeni, když jsem jim vyjmenovala, co všechno můžu jíst! Tento dotaz se týkal hlavně obědů, kdy teda podle všeho většina "všežravých lidí" má maso. Takže co já vlastně jím. Hodně luštěnin, brambory na sto způsobů, ryby, hodně polévek, saláty, někdy neobědvám a dám si jen větší svačinu, těstoviny... Je toho dost a rozhodně si na nedostatek rozmanitosti chutí nemohu stěžovat.

"Nebudeš mít bílkoviny. Budeš nemocná a umřeš!"
Zhruba takhle reagovala moje babička, která odmítá můj stravovací styl přijmout. Ne, nechybí mi bílkoviny, jsem zdravá jako řípa a neumřu. Jelikož jím hodně sýrů, luštěnin, ořechů a obilnin, nedostatkem bílkovin netrpím.

"Musíš mít pořád hroznej hlad! No to já jíst to co ty, tak pojdu hlady..."
Nemám hlad. Jediný rozdíl je chybějící druh masa v mém jídelníčku. A upřímně, kolik z vás má třikrát denně k jídlu maso? Jistě, nemívám rohlík obložen vysočinkou nebo šunčičkou, ale i přesto nehladovím.

"Budeš nemocná, vegani nemaj dostatek vitamínů!"
Jak už jsem se zmínila, nemocná nebudu. Zde mi spíše vadí lidská nevzdělanost. Někde něco někdo četl. Ale zřejmě nedostatečně, protože jsem si jistá, že kdyby tuto větu slyšel nějaký vegan, asi by se dosti naštval. Už proto, že veganství, vegetariánství a pescetariánství je úplně něco jiného (další způsoby stravování ZDE), a také proto, že lidé, kteří se takto stravují, mají ke svému rozhodnutí důvod. Kdyby jim to ubližovalo, tak by to nedělali. Nebo se snad veřejnost domnívá, že lidé něco nejí jen z toho důvodu, aby uškodili sobě samým?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama