27. Kapitola - Lovci

5. června 2017 v 19:40 | Amarry |  misenci
Co se dozví Carli další noc ve sklepě? Dostane od Jetta informace, po kterých tolik prahne?



27. KAPITOLA - LOVCI
"Zdálo se mi o lovcích. Zase. To není náhoda." Seděla jsem na opačné straně mříží a pozorovala Jetta. Opíral se zády o stěnu.
Napjal se. "Existují."
"Cože?" přisedla jsem si blíž.
"Ne! Zpátky. Vrať se na svoje místo."
Poslechla jsem.
"Řekl jsem, že existují."
"Ale mně jsi tvrdil..."
"Já vím," přerušil mě.
Nerozuměla jsem tomu. Proč mi zase lhal?
"To moji rodiče. Když jsem... Když se stala ta nehoda s mou sestrou, rodiče se přidali k lovcům. Otec přísahal, že jestli mě někdy potká, zabije mě."
"To by snad neudělal."
Drsně se uchechtl. "To si jenom myslíš."
Pokrčila jsem rameny, Jeho rodinu jsem neznala. "Pověz mi něco o lovcích."
"Jsou to zabijáci. Nemají slitování. "
"Ani s vlastním synem?"
"Ne. Nesmíš o tom takhle přemýšlet. Pohání je nenávist."
"Ale oni jdou sem!"
Vrhnul po mně zvláštním pohledem. "Viděla jsi to?"
Přikývla jsem na souhlas. "Několikrát ve snu."
"Kdo o tom ví?"
"Jen ty a já." Zarazila jsem se. Ta slova mě zanesla do chvíle, kdy jsme s Clirym zkoušeli jeho nový vynález. Tehdy z něj měl neskutečnou radost. Předpokládal, že na něm zbohatne a proslaví se. Vnuklo mi to nápad.
"Dej mi chvilku. Musím nutně za vychovatelkou. Mám nápad!"
"Počkej!" Jett prostrčil skrz mříže ruku. "Až se vrátíš, už to nemusím být já."
"Pak mi řekni. co budeme dělat? Kdo tomu všemu uvěří? Jak se budeme bránit?"
Přes jeho obličej přelétl stín. Stín znechucení a odporu. "Proto jsem tady."
Užasle jsem ho sledovala. Mlčky.
"Že tě potkám jsem netušil, že mám varovat tuhle školu před lovci bylo mým posláním."
"Takže máš plán?"
Poškrábal se na zátylku. "Ne tak docela."
Zaúpěl. Chytil se za uši. Nechápala jsem. Pak mi to došlo. Gong. Třesk o kolejnici. Poplach.
"Mizíme!"
"Ne, musím zůstat v kleci!"
"Zbláznil ses? Jdou sem..."
Nedořekla jsem to. Svaly ochably a já se sesunula k zemi. Viděla jsem skupinu ozbrojených lidí. Obklíčili pozemky školy a snažili se dostat dovnitř. Bourali zeď a ničili bránu. Bylo jich tolik. A volali mě... Ne, oni ne. Je to...
"Carli!"
Otevřela jsem oči a upřela je na Jetta. "Lovci!"
"Ale já tu musím zůstat."
"Chceš se nechat zabít?!"
"Takže mám vylézt ven a riskovat, že někoho zabiju? Třeba tebe?"
"Jo, přesně tak! Pohni!" sebrala jsem klíče. Vrata klece se rozlétly dokořán.
Jett vyběhl ven. "Půjdeš se mnou. Vím, kde je úkryt. Kolik jich je?"
"Hodně. Dvacet nebo třicet, myslím."
"Doprdele..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama