Jak jsem byla feťákem...

7. června 2017 v 21:04 | Amarry |  zivotnistyl
Dnešní článek je o tom, jak snadné je podlehnout čemukoli, co zlepšuje život, zároveň však ničí člověka jak psychicky tak fyzicky.



Ráda bych se podělila o svůj příběh, kdy jsem se stala krátkodobě feťákem. A čemu, že jsem to vlastně podlehla? Teinu, složce v zeleném čaji, která funguje jako nakopávač. Měla jsem díky němu plno energie, bystrou mysl, malou potřebu spánku (6 hodin denně po několik týdnů). Někdy jsem dokonce zvládala spát i čtyři hodiny denně několik dní po sobě, přičem víkendy jsem prospávala co to šlo, neboť tělo si to muselo někdy vybrat. Chyběly mi cukry, které mi tein bral, aby tělo mohlo pracovat stále na maximum.


Nebudu lhát. Líbilo se mi to. Plno času, plno energie, svěží mysl. Jenže dávky se stupňovaly. Zjištovala jsem, že potřeba čaje stoupá. Potřebovala jsem ho častěji a častěji. Už nestačil hrnek o objemu 800 ml k snídani. Potřebovala jsem ještě jeden odpoledne, následkem čehož jsem pak nespala, což bylo žádoucí kvůli delšímu dni, což se rovnalo více času pro mě. Ke konci jsem si dávala ještě další šálek odpoledne v restauraci, kam jsem často chodívala. Moje spotřeba teinu na den byla šílená.

Pokračovala jsem tak dlouho, i když jsem věděla, že to není normální a uvědomovala jsem si to, nedokázala jsem přestat. Nešlo to. Psychicky i fyzicky jsem to potřebovala, chtěla jsem to. Znala jsem rizika, věděla jsem, co se může stát, když budu pokračovat. Že tělu seberu cukry, můžu dostat cukrovku, můžu si způsobit úbytek důležitých vitamínů a minerálů. Říkala jsem si, že je doplním. Tohohle luxusu jsem se nechtěla vzdát za žádnou cenu. A pak se to stalo. Jedno odpoledne se mi udělalo neskutečně zle. Vypila jsem velký hrnek čaje. Motala se mi hlava, třásla jsem se, byla mi zima, srdce mi tlouklo jako o život, ale při tom jsem se cítila slabá.

Od okamžiku, kdy se jsem se cítila tak mizerně neuplynul ani den. A já přestala. Ze dne na den. Donutilo mě to říct si dost. Už jsem nemohla pokračovat. Jenže to nejhorší mě teprve čekalo. V noci jsem se budila ze spaní, bolela mě hlava, třásla jsem se, tělo chtělo svou dávku teinu. Myslela jsem, že to nevydržím. Budila jsem se s bodáním hlavy každičkou noc a nevěděla jsem, jak dlouho to bude trvat. Tělo si vybíralo svou daň. Chtělo se mi pořád spát, měla jsem chuť na sladké. Jedla jsem sladké, ale pořád to nestačilo. Sebrala jsem tělu tolik, že jsem to nedokázala doplnit zpátky.

Po nějaké době, hádám, že to trvalo pár týdnů se vše spravilo. Sice jsem trochu přibrala, protože nevyváženost sacharidů v těle a celkově jsem měla neskutečně rozházený metabolismus. Srovnalo se to. Tělo už nechtělo tein a já ostatně taky ne.

Dnes je to už několik měsíců, kdy jsem s tím přestala. Zelený čaj už vůbec nepiju. Nepřibližuju se k němu. Nepiju ho, odmítám ho.

A co vy? Máte nebo jste měli nějakou závislost, která ze začátku pomáhala, ale pak se projevila se vším všudy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama