Jeden velký omyl a pár dalších...

15. června 2017 v 16:54 | Amarry |  zivotnistyl
Pár domněnek pramenících z nepochopení...



Jak pokračuju ve svojí "éře" minimalismu, stále častěji se setkávám s nepochopením. Jde o domněnky a předsudky vůči životnímu stylu, který vedu. Lidé se domnívají, že:
  • jsem blázen
  • plýtvám věcmi
  • mám nudný život
Ano, připouštím, že vzhledem k době, ve které se nacházíme, není moje chování zrovna standardní. Ovšem hromadit a kupit věci, které jsou rozbité, nevyužité, zbytečné, neoblíbené ba dokonce nenáviděné, také není ideálním postupem. Nebo ano?


Myslím si, že jsem zcela správně nevysvětlila podstatu minimalismu v prvním článku. Velmi stručně jsem popsala jeho princip a snad se i lehce zmínila, proč tak činím. Ale nic víc.

Neexistuje nic jako dobrý a špatný minimalista. Existují jen minimalisté, nevědomí minimalisté, kteří svůj majetek drží na uzdě, jen nevědí, že to má nějaký název a pak tu jsou hamťalové, kteří mají doma kde co.

Dám vám prostý úkol. Vyjmenujte veškeré vaše oblečení, které vlastníte. Vzpomeňte si na všechnu vaši elektroniku a kosmetiku, kterou máte. Klidně můžete použít i papír a tužku a zapsat si to.

Tak jo. Hotovo? A napsali jste opravdu vše? Pokud ano, kolik úsilí vám dalo vzpomenout si? Předměty, na které jste si nevzpomněli zřejmě nemají takovou duševní hodnotu, jakou by měli mít pro jejich ponechání. Už rozumíte, kam tím mířím? To je hlavní myšlenka minimalismu.

Nevyhazuju věci z rozmaru, neplýtvám jimi. Ponechávám si jen majetek, který souvisí s mými koníčky. Vlastním věci, které se mi líbí, mám k nim pozitivní vztah a dobré vzpomínky. Mám jen oblečení, které mi sedí a sluší, šperky, které se mi líbí a hodí k oděvu. Není v tom žádná věda. Jde o určení si priorit ve svém životě.

Uvedu příklad. Dejme tomu, že před deseti lety jsem byla vášnivou sportovkyní. Vlastnila jsem tedy tenisové rakety, míčky, speciální tenisky a úbor. Pak jsem také dvakrát v týdnu chodila běhat. Tudíž jsem určitě měla tretry, trikot, speciální sportovní lahev, popřípadě ručník, výživové suplementy a další věci. A pak se mi stal úraz. Kvůli poraněným kloubům už jsem se ani k jednomu sportu nevrátila. Následkem toho se ze mě stala vášnivá fotografka. Domů mi tedy přibyl fotoaparát, stativ, brašna a další potřeba pro profesionální focení. Sport skončil, takže jsem pár kilo přibrala. Oblečení z dob sportu mi je malé nebo už mi tolik nepasuje. Koupila jsem si tedy nové. A co mám tedy doma? Potřeby pro focení, které využívám každý den a nové oblečení, které ráda nosím. A pak taky hromadu krámů. Oblečení, které nikdy neobléknu, sportovní potřeby, které už nikdy nevyužiju. V tom to je.

Předchozí příklad je samozřejmě smyšlený, ale právě takto funguje hromadění. Proč neprodat sportovní potřeby a oblečení nedarovat charitě? K čemu bych ho měla?

Podle svých priorit zaměřuji objem svého majetku. Nepotřebnými věcmi jsem jistě pomohla lidem, kteří by si nové koupit nemohli a mám z toho dobrý pocit. Mám v pokoji spoustu místa a prostor je zaplněn jen tím, co mám opravdu ráda. Můj život je skvělý a plný překvapení a zábavy. Mám totiž čas věnovat se všem svým koníčkům.

"Čas je jedinou cennou jednotkou v životě. Neměl by proto být promarněn přehrabováním starých krámů."
- Amarry -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama