Na slovíčko do botníku aneb Moje omyly a fakta

2. července 2017 v 14:18 | Amarry |  zivotnistyl
Dneska se podíváme na okamžik do našich botníků. Ne, skutečně nemám v plánu doporučovat nové módní botky, ani nechci hanit botky z CCC. Chci rozvést následující větu na celý článek. A to: "Boty jsou k ničemu."
Hlavní náplní článku je barefoot. K tomu jako bonus pár informací o nohou, funkci chodidel a mých omylech. Tak pojďme na to.


Několik předchozích let jsem nosila zásadně boty Steel. A žádné jiné. Moje motto znělo: "Pevné kožené kvalitní boty s pořádnou podrážkou jsou ty nejlepší boty." Ano, znělo to logicky. Jako malá jsem chodila na ortopedii s plochýma nohama. Ortoped mi tehdy doporučil právě takový styl bot.

"Kupujte dceři koženou kotníčkovou obuv. Do všech bot dávejte vložky ortopedicky tvarované, ideálně by bota měla mít výše položenou patu."

Něco podobného lékař řekl mámě. A mně jeho slova utkvěla v hlavě dodnes. Vložky jsem sice z bot vyloučila, ale pevná vysoká podrážka a vyšší pata mi zůstaly. A tady začala ta velká chyba...

Moje domněnky, jež se staly omyly:
  • tlustá podrážka = dobrá podrážka
  • ortopedicky tvarované boty = skvělé boty
  • kotníčkové boty = potřebné boty
  • moje Steelky = nejzdravější bota na světě
Ano, i já v tom zpětně cítím trochu egoismu. Ale co, je to minulost. Přesuňme se do současnosti. Začala jsem se pídit po informacích o botách, o nohách. A k čemu jsem se dostala? Nejdříve trocha historie...

Jak to všechno začalo
Začněme od začátku, který je moc důležitý pro to, abyste pochopili, co vám vlastně chci říct. Prapůvod bot? Žádné nebyly. Lidé běhali bos. Všude. Naše chodidla jsou od pradávna uzpůsobena k chůzi na boso. Je to tak v pořádku. Chodidlo má pevnější kůži než jinde po těle, a proto je těžší ho poranit, odřít. Chodíme-li správně a nedopadáme-li na paty, nýbrž na celou nebo přední část chodidla, chůze v přírodě může být skvělým zážitkem. Samozřejmě bez obutí. Jak postupoval čas, objevil se beton, asfalt, sklo, následně tedy střepy a další nebezpečí. Ale chodidlo lze proříznout, propíchnout, spálit jej o rozpálený asfalt. Z toho důvodu vznikla obuv. Měla by naše chodidla chránit.

Jenže obuvní průmysl se posunul ještě dál. Z obuvi se stala módní záležitost. V dnešní době je to měřítko zámožnosti a jaksi finančních prostředků majitele bot. Jenže problém nastává v tom, jak boty vypadají, jak jsou vyrobené, šité. Všechno je špatně.

Jak vypadá současná bota?
  • nekvalitní materiály
  • vysoká hmotnost
  • tlustá podrážka
  • příliš úzká linie
  • přílišné zúžení do špičky
  • vysoké podpatky
Určitě minimálně jeden bod splňuje minimálně jeden pár vašich bot. Pokud ne, gratuluji, máte ideální boty. Skvěle se o tom rozepsala paní Janka Tóthová, matka tří dětí, na webu http://www.nohynaboso.cz/. Zde popisuje nemoce, potíže s nevhodnou obuví a další záležitosti, jež se témetu týkají. Já se pokusím některé z těchto informací popsat vlastními slovy zde, v tomto článku.

Jak jsem shrnula v předchozích bodech, většina bot je přesně takto vyrobená. Udělejte si doma pokus. Vyndejte si ze svých bot vložky, položte je na zem, stoupněte si na ně. Tak co, kopírují vaše chodidlo? Většina bot je dělaná tak, jako by váš malíček snad ani nebyl váš, nemluvě o šířce vložky, přes kterou vaše noha doslova přetéká. Ne, není to problém velkých nohou. Problém je ve výrobě. Problém je, že většina bot, které vlastníme jsou pro nás příliš malé.

Jaká by tedy měla být ideální bota?
  • lehká
  • minimální výška podrážky
  • žádné podpatky
  • lněné nebo kožené materiály
  • se šířkou plotny, jež odpovídá vašemu chodidlu
  • bez zúžené špičky

Na obrázku můžeme vidět dvě různé stopy. První představuje tvar našeho chodidla. Opravdový tvar chodidla. Ten druhý tvar obutí. Nu, posuďte sami. Jak moc se bota podobá tvaru chodidla? Moc ne, že? Tvar většiny bot je nevhodný, někdy pak zdraví škodlivý. Zejména, jedná-li se o malé děti, které samozřejmě obuv nosí také.

Budu se držet druhého obrázku, jenž představuje tvar podrážky bot. Takový styl bot způsobuje došlapování na paty, protože prsty nemají prostor se při dopadu roztáhnout do stran, což je jejich přirozenost, kterou omezujeme. Následkem toho vzniká známá skolioza, vybočené palce, bolesti kloubů a další potíže.
Tlustá podrážka, kterou jsem já tolik zbožňovala u svých Steelek je také k ničemu. Omezuje kontakt chodidla s povrchem, po kterém se pohybumeme, čímž z nás činí trochu nemotorné osoby. Tlusté podrážky nejsou tolik ohebné - téměř vůbec - čímž chodidlu nedovolují využít jeho plný pohybový potenciál.
A zmíněné umělé materiály? Nezpůsobují až takovou škodu, nepočítám-li plísně nohou, zarostlé nehty u nohou a v teplejším počasí zápach.

Speciální odstavec věnuji ortopedicky tvarovaným botám. Jsou k ničemu, neboť každý z nás si za svůj život nohu vytvaruje po svém. Je to způsobeno typem pohybové aktivity, obuví, již nosíme, možná genetikou a dalšími faktory. Ideální botou je placatá podrážka. Noha, jež má prostor, si zpevní klouby šlachami tak, jak sama potřebuje, aby vše bylo v pořádku. Ve špatné obuvi se přizpůsobí podmínkám, jaké má.

Jak jsem situaci vyřešila já?
Jakmile jsem se o všem dozvěděla, pokračovla jsem ve svém nípání dál. Dostala jsem se až k tématu barefoot, což jsou boty pro tzv. bosochůzi. Splňují přesně to, co by správná bota měla splňovat. Bohužel jsou, aspoň pro mě, nekřesťansky drahé. Vyrábí je plno firem a lidí. Cena se obvykle pohybuje kolem 700,- korun za barefootové sandále, co se týče uzavřených bot, ceny rostou do tisíců. Já jsem si pořídila sandále, které jsem si sama vyrobila. Vešla jsem se i s poštovným do ceny 450,- korun. Zcela doporučuji stránku peelu.cz. Sehnala jsem si zde plotnu i paracordovou šňůrku. Sice nemají šňůrky v tolika barvách jako na jiných stránkách, ale funkci plní stejnou. Protože šlo o moje první boty a nevěděla jsem, jak mi budou vyhovovat, nešla jsem ani tak po designu jako po ceně.

Botky nosím zhruba třetí den. Nemůžu si je vynachválit. Jsou perfektní. Mám v nohou už několik kilometrů a všechno v pohodě. Dříve jsem dopadala na vnější stranu paty. Bylo to něco šíleného. Moje malíčky u nohou byly katastrofální. Odřené, nehty tvrdé, různě půlené, těžce upravitelné. A to i přesto, že jsem nikdy žádný úraz neutrpěla. Nyní pociťuji, že se mi mění tvar nohy, dopadám na přední část chodidla a vše je tak nějak lepší. Za mě rozhodně botky doporučuji. I malíčky vypadají spokojenější.

Na závěr ještě pár upozornění. Bosochůze není doporučována pro všechny, každý si musí přijít na to, zda to půjde či nikoli. Nelze zaručit, že stav vašich nohou se při bosochůzi zlepší, ale je to pravděpodobné. A už nikdy si nenechte od nikoho namluvit, že boty s pořádnou podrážkou jsou nejlepší a v těch plackách, že si zničíte nohy. Je to lež jako věž.

A ještě jeden bonus: Botka složená z vibramové plotny a paracordové či jiné šňůrky je mnohem skladnější a levnější na údržbu i provoz :)

P. S. Těším se, že na ulici potkám více barefooterů ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama