Jak se žije s barefoot

2. srpna 2017 v 20:48 | Amarry |  Jednodušší život
Je to zhruba měsíc, co jsem si pořídila barefoot botky. Jsou to obyčejné sandály, snad jsem se o nich už zmiňovala. Podrobnější článek o botách, a proč jsem se vlastně rozhodla pro tuto obuv, najdete ZDE.

Dnes bych ráda pojednala o tom, jak to po měsíci nošení vypadá. Jak se mnou, tak s botama. Pro začátek musím zmínit, že od té doby jsem vystřídala asi troje provázky. To je jediná komplikace, která se od počátku naskytla. Totiž, nepřišel mi paracordový provázek, nýbrž takový ten tenký nylonový, který najdeme u batohů. Asi po dvaceti kilometrech se potrhal. Vyměnila jsem ho za ten samý a praskl asi po pěti kilometrech. Trochu jsem experimentovala s další šňůrkou, jež skončila stejně. V současné době používám centimetr široké nylonové tkaničky do bot. Ušla jsem v nich snad něco kolem padesáti kilometrů a v pohodě. Až teď se mi jeden uzel přetrhl, ale tkanička je delší a tak jsem ji znovu uvázala a pohoda.


To jsou ony. Už mírně oťapkané, jak můžeme vidět. Ale chci poukázat na jinou věc. Totiž na tvar oťapkání. Můžeme vidět více ošlapanou patu, vnější stranu chodidla, polštářky pod prsty, palec a velmi nepatrně prsty nohou. Je to správný styl došlapu.

U sebe osobně pozoruji velký pokrok. Můj dřívější otisk chodidla by nevypadal ani zdaleka tak elegantně. (Dělám si legraci ;) Ale vážně. Dříve jsem dopadala prudce na vnější stranu paty, ztěžka dupala a moje klenba neměla tak pěkný oblouček. Občas se ještě přistihnu, že došlápnu špatně, ale už se to zlepšuje. Nedupu, tolik se nezadýchávám a zvládám v botkách nejrůznější terény. Od města, přes kamenité polní cesty po hrbolaté louky. Není ani problém brouzdat se řekou. Je to příjemné a zároveň se nemusíme bát úrazu v podobě něčeho ostrého zapíchlého v našem chodidle.

Co se týče materiálu Vibram, je to ta největší dokonalost, s jakou jsem se dosud setkala. Je ohebný, žáruvzdorný (zkoušela jsem ho podpálit zapalovačem), měkký, nepraská. Nemám slov. Vyrábí se v mnoha barvách a tloušťkách. Po pravdě, já původně chtěla černou plotnu, ale neměli ji. A jsem za to ráda. Když jdete v těchto vedrech po rozpáleném asfaltu, jste rádi, že jste rádi. Představa, že mi slunce pere na černou podrážku, mě děsí. Totiž, když se zastavíte v tomhle počasí na asfaltu na přímém slunci, můžete cítit žár, který z povrchu sálá i skrze botky. Nebolí to, ale v tu chvíli pocítíte nezměrnou vděčnost za to, že nějaké boty máte.

Zároveň jsem taky ozkoušela, že barefoot sandály se hodí snad ke všemu, kromě kostýmku. Dají se rychle a snadno opravit, rychle schnou, jsou měkké a pohodlné, bez potíží v nich lze ujít delší procházku různorodým terénem. Plně přilnou k noze abych tak řekla. A ještě bonus pro vášnivé minimalisty, kteří to jistě ocení jako já: Jsou neskutečně skladné!

Změna počasí. Teď jsou horka. Ale co deště a nižší teploty? Chodím v nich i za deště. Nejnižší teplota, v níž jsem barefooty měla, bylo zhruba 15°C. Pokud jdete, zima vám nebude. Samozřejmě pokud prší, v botkách to trochu klouže, ale dá se to v pohodě zvládnout.

Kdyby vás cokoli ohledně barefoot zajímalo, stačí napsat do komentářů ;)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | Středa v 19:01 | Reagovat

Znie to ako skvelé boty. Škoda, že ja môžem len snívať. Možno v inom živote...

2 Amarry Amarry | Web | Včera v 10:22 | Reagovat

[1]: Jsou suprový. Pohodlný, kupodivu i měkký, hodí se i do vody. Takový všestranný. Proč jen snít?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama